Jeho sláva byla výrazně umocněna populární kulturou, zejména československým televizním seriálem „Hříšní lidé města pražského“. Tento seriál, zasazený do 20. a 30. let 20. století, vykreslil Jedovou chýši jako ústřední centrum pražských zločineckých živlů. Je však důležité si uvědomit, že velká část seriálového zobrazení byla fiktivní. Ve skutečnosti byla Jedová chýše v době, kdy se seriál odehrával, spíše zchátralou a bezvýznamnou putykou, což ostře kontrastuje s jejím romantizovaným obrazem na obrazovce. Tento rozdíl mezi historickou realitou a populárním vnímáním ukazuje, jak silně může vyprávění, i když fiktivní, vtisknout místo do kulturní paměti a identity města. Pro mnohé se příběh Jedové chýše, jak jej ztvárnila beletrie, stal důležitějším než její fyzická historie, což dokazuje, jak kulturní paměť často splývá s poutavou fikcí.
Navzdory svému zániku si Jedová chýše udržuje pozoruhodnou dlouhověkost v pražské historii. Byla potenciálně nejdéle fungujícím hostincem v Čechách, což svědčí o její hluboké integraci do pražské sociální struktury po celá staletí. Tato zpráva se snaží jít za fiktivní zobrazení a odhalit historické pravdy a přesvědčivé mýty, které nadále definují tuto jedinečnou památku.
